CROSS THE WORLDS – THAILAND

art/culture/traveling – glass and photography long-term time-lapse project criss-cross over the world
umění / kultura / cestování – sklářsko-fotografický časosběrný projekt křížem krážem světem

Facebook – Cross the Worlds
YouTube – Cross the Worlds
Instagram

V každé zemi, v každém světě, který chci navštívit, chci být na chvíli součástí jejího běžného života. Chci nasávat jeho kulturu, zvyky, prostředí a zejména emoce lidí. A v každém z těchto světů chci zachytit momenty emocí do fotografií a poté vytvořit jedinečný skleněný objekt, do kterého se otisknou veškeré prožitky tak, jako tři tečky na konci věty…



THAJSKO

LOKACE


ÚVOD

Vše co zde popisuji není a nebude hrou na znalce Thajska nebo turistického průvodce. Chci jen popsat své zážitky, prožitky a pocity a to bez růžových brýlí turistů.
Naše povědomí o Thajsku se rovná téměř představě ráje. To může být pravda, pokud se díváte na „malovaný hrneček“ na sporáku jen zvenčí, což je vlastně základ běžné turistiky. Ano, je velkou pravdou, že je zde mnoho krásných míst, jiná, zajímavá kultura, zvyky i příjemní lidé. Ale v každém hrnečku se něco vaří. Říká se tomu realita. Já vám, kromě těch krásných věcí, zatím je trochu poodklopím pokličku této reality. Určitě se tím srovnáváním učím také něco o sobě. Možná i vy.
Je potřeba si uvědomit a počítat s tím, jaké je zde zřízení a jaké je zde chápání pojmu práv a pravdy. Příkladů následků nepochopení a nepřizpůsobení se ze strany cizinců je mnoho, ale o tom raději až jindy. I já už měl jednou namále z vyfocení policisty.
Je a chvíli ještě bude mnoho věcí nebo detailů, o kterých zatím psát nebudu, dokud jsem zde. Pro nejen své bezpečí. Všichni to jistě z náznaků v článcích pochopíte. Na druhou stranu se na tyto detaily můžete těšit, až budu zpět.


CONTENT OF THE PROJECT

1th part:
The basis of the project is to live in Thailand for 2-3 months or longer, i fit is possible, during which will be taken photographs not only from traditional tourist places, but mainly from the current and traditional life of Thais, which are not so publicly known, and will focus mainly on emotional side of people and places.
2nd part:
At the end of the stay, a mold melted glass sculpture will be created based on the emotions and experiences experienced.
3rd part:
Presentation and promotion
After that, the best photographs will be presented, including the created glass sculpture, at a public exhibition in any galleries in the Czech Republic or Germany or Austria. (1)
Throughout the ongoing project, the photos and texts will be continuously presented on my blog of websites and social networks, such as Facebook and Instagram. Maybe special websites and social sites will be created, if there are other cooperators.
Expected date:
The stay in Thailand: February – April (maybe longer) 2021 (1, 2)
Creating glass sculpture: May – September 2021
Exhibitions: September 2021 – 2022

notes:
(1) If it were possible to cooperate with one of the Thai galleries, other institutions like yours, ​​or other cultural institution in Thailand, Czech Republic or elsewhere, it would certainly be beneficial. Both in the form of exhibitions and the promotion of this project in any way.
(2) The exact places and dates will be specified only after resolving the date of stay in Thailand, which depends on the possibilities of the current Covid situation.


SELECTED PLACES

NORTHERN CIRCUIT
Lampang – province
Chiang Mai – province
Chiang Rai – province
Mae Hong Son – province
Nan – province
EASTHERN CIRCUIT – ISAN
Nakhon Ratchasima (Korat) -city
Khon Kaen – province
Udon Thani – province
Nong Khai – province
Buriram – province
Phetchabun – province
Mukdahan – province
MIDDLE and WESTERN CIRCUIT
Bangkok – capital city
Ayutthaya – city
Chonburi province:
-Pattaya – city
-Si Racha – city
Kanchanaburi – province
MIDDLE-EASTERN CIRCUIT
Trat province:
-Koh Kood
-Koh Chang
Chanthaburi province:
-Laem Sing – beach
SOUTHERN CIRCUIT
Krabi – province
Phuket – island
Surat Thani – province
Phang Nga – province
-Khao Sok – island
-Mu Ko Similan – island
-Ko Surin Nuea – island


PARTNERS

Tváří tohoto projektu se stala “Nidnoi” Prapatsorn Shanapoom.
Děkuji za spolupráci a pomoc: thajskyraj.com, thajsko.com,
grafická designérka Iveta Melzerová




CHAPTER I. – PORTRAIT PHOTOGRAPHY ON-LINE
November 2020

Now it is strange time, strange period. Until recently, the world was so small. All you had to do was to take a mobile phone, buy a ticket and in a few hours, at most days, you were on the other side of the world. You could visit almost any place and meet almost anyone. Unfortunately, this is not possible now.
The first place of my project is Thailand, which is, like many other countries, closed. However, our hearts, our dreams and plans, and the deepness of Thai girls eyes are not closed.
So the only possibility of making photographies “in Thailand” is a mobile phone and everything online. To find a place with a good light online, choose clothes online, get instructions online … But the most important thing was to have a model, my beautiful Thai girl Nidnoi Prapatsorn, with whom there is an amazing collaboration, and we both enjoyed it at least by this way.
No filters were used in the mobile device during the photo shoot and I have used post-production for lights and background only to a necesary extent.


KAPITOLA I. – VSTUP DO UZAVŘENÉHO SVĚTA

ČEKÁNÍ NA MEZERU

Jeden a půl roku plánování. Rok čekání. Čekání na jakoukoli změnu, příležitost, jakoukoli “mezeru”, která by mi umožnila podniknout cestu do Thajska. Do tak blízké země před rokem, ale do zavřené země v těchto dnech.
Všechno se změnilo, změnil se celý svět. To, co jsme považovali za samozřejmost, se stalo vzácným a vzdáleným.
Každý den v roce jsem kontroloval pravidla vstupu do Thajska. Až ta chvíle nastala. Objevila se mezera. Byla lemována řadou „zvláštních“ podmínek, dokumentů, zdravotních testů a povinné karantény v Thajsku.
Pravidla byla tak náročná, že se jimi rozhodlo projít jen asi 11 000 dalších „mimozemšťanů“ z celé Zeměkoule za poslední 4 měsíce.
Mimochodem, v tomto ohledu chápu, proč téměř nikdo nechce jet do Thajska, pokud je možné strávit asi měsíc například na Maledivách za stejnou cenu, jakou je cena za vyřízení veškeré dokumentace a za zavření na 14 dní v povinné vstupní karanténě v Thajsku.

CO SVOBODA ZNAMENÁ

Do poslední chvíle před vstupem do „odbavení“ na letišti v Praze jsem stále kontroloval ty hromady dokumentů potřebných pro vstup do Thajska. Po tak dlouhé době čekání jsem čekal, kdy už přijde ten okamžik vzrušení, až se mi vyplaví do krve adrenalin, jenže se nic nestalo. Místo toho nastal obrovský pocit uvolnění a úžasné prázdnoty ve chvíli, kdy jsem nastoupil do letadla. Ten pocit jsem znal, ale už dávno jsem na něj zapomněl, protože se stal časem samozřejmostí. Ten pocit těšit se na cokoli nového a neznámého beze strachu a bez jakéhokoliv očekávání, jen s vědomím, že to nové, ať už bude jakýkoliv, bude o životě.
Vzpomínám si, že jsem měl stejný pocit, když jsem se po revoluci v roce 1990 mohl sám rozhodnout, kde chci pracovat, a nikdo mi to nemohl přikázat. Když jsem mohl poprvé cestovat do zahraničí a koupit si tam obyčejné boty a nikdo mi je na hranici nezabavil. Když jsem jel na pár dní do Amsterdamu a mohl jsem se kdykoliv vrátit. Když jsem si jen tak vzal auto a cestoval po Evropě jen proto, že se mi chtělo. Když jsem se mohl jen tak přestěhovat do Londýna, protože to byl nejjednodušší způsob, jak se naučit anglicky. A když jsem se nedávno rozhodl zbavit se zátěže, která mě svazovala a prodal jsem svůj majetek, dům, pozemky. A to vše jsem vždy dělal i přes soudy ostatních, vždy proti jejich jasné představě o mém životě.
Tento pocit se nazývá svoboda. Je to právo na vlastní rozhodnutí. Ale také vždy s vědomím vlastní odpovědnosti za tato svá rozhodnutí.

Flight to the Bangkok quarantine, Prague – Bangkok
by mobile phone

Countdown, airport, Prague, the Czech Republic
Flights, Qatar Arways
photo by mobile phone

SVOBODA JE NĚKDY NEPOHODLNÁ

Napsat o přípravě dokumentů nezbytných pro povolení ke vstupu do Thajska by bylo velmi dlouhé a hlavně nudné. Zajímavější však byly některé změny v cestování a některé nové podmínky vstupu do Thajska.
Ještě před odletem jsem si naordinoval soukromou karanténu doma, což nebylo tak komplikované, protože v České republice byl stejně lockdown. Po všech těch přípravách jsem nechtěl strávit léčbu Covidu v Thajsku, to nebyl účel mé cesty. Takže jsem se rozhodl nepotkávat se se všemi těmi “hrdiny” a “odborníky”, kteří nenosili respirátory či roušky, nedodržovali bezpečný odstup, se všemi těmito bojovníky, kteří si pletou svobodu s anarchií, jelikož odmítají ukončit svůj svobodný prostor tam, kde začíná můj. Tito lidé neví co to je nesvoboda, jinak by ctili svobodu druhých. Stejně tak, jako já se jim nesnažím vyvracet jejich “odborné” názory. A za druhé, má svévolná karanténa měla jedno praktické hledisko. Nechtěl jsem, kvůli falešnému hrdinství v davu přijít o peníze, které to všech již stálo. Amen.
Po celých 20 hodin cesty, počínaje opuštěním domova v Čechách až po vstup do karanténního hotelu v Thajsku, jsem měl respirátor, kromě případů, kdy jsem jedl nebo pil. A překvapivě to nebyl žádný problém a po chvíli jsem respirátor přestal i vnímat, takže se mi podařilo v něm i usnout. Na rozdíl od látkových masek respirátory tak rychle nevlhnou.
Podivné a trochu obludné však byly moje pocity z dalších cestovních změn, které mě po cestě potkaly.
Už na letišti v Praze jsem zjistil, že cestující jsou při každém letu rozděleni podle zón a jsou také odbavováni podle zón. Ve skupinách. Pokud jsem to dobře pochopil, i z pozdějších letů po Thajsku, zóny byly dány rizikovostí oblastí, ze kterých cestující jeli, přičemž každá oblast vyžadovala i jinou dokumentaci. I při mé předchozí přípravě dokumentů se pravidla dvakrát za měsíc změnily. Prakticky to probíhalo tak, že skupina z první zóny, z nejméně rizikové oblasti, vždy šla do letadla jako první.
V samotném letadle zůstalo prostřední sedadlo ze tří vždy prázdné, což rozhodně nebyla náhoda nebo nedostatek cestujících, jak jsem si nejprve myslel. Pouze členové rodin mohli samozřejmě sedět spolu.
Jeden povzdech ale mám. Kde jsou časy, kdy vás obsluhovaly krásné letušky. Pravděpodobně jsou stále krásné, ale pod maskami a pod bílými jednorázovými plášti to není vidět. No, alespoň se usmívaly jejich oči.
Jedna z dalších maličkostí, která mi připomněla, že prožíváme „podivný čas“, byly namalované kroky v letištním autobuse v Doha, na kterých jsme museli zůstat stát poté, co nás při nastupovaní přepočítávali.
Největší změnu jsem však pocítil na letišti v Bangkoku. Měl jsem velmi zvláštní a smíšené pocity. Neměl jsem ani čas a myšlenky, abych si užil to, že jsem v cíli. Všichni cestující mého letu museli projít jasně definovaným koridorem, který byl lemován uniformovanými osobami, policisty, vojáky, zaměstnanci letiště a dalšími oblečenými převážně v bílých pláštích, s maskami, štíty, gumovými rukavicemi nebo chráněnými u stolu za plexisklem. Tento personál se o nás navigoval po celou cestu tímto koridorem, museli jsme dodržovat mezery a posílali nás postupně ve skupinách, od jednoho kontrolního bodu k druhému poté, co nás stále a znovu počítali. Každý kontrolní bod se specializoval pouze na kontrolu určité části dokumentů. Bláhově jsem chtěl jít do duty free obchodů, na což jsem mohl rychle zapomenout, protože koridor nevedl tímto směrem.
Na konci, při východu z letiště, čekali dopravci jednotlivých karanténních hotelů. Opět kontrola dokumentů, které již byly několikrát zkontrolovány, fotografování s pasem vedle mé hlavy a vstup do dodávky určené k přepravě do karanténního hotelu.
Když jsme k dodávce přecházeli ulici, zastavila dopravu turistická policejní auta. Nevím, jestli to bylo kvůli nám, ale nikdo jiný ulici nepřecházel. Dodávka byla vzadu opatřena 3 sedadly ve 3 řadách a od řidiče byla tato zadní část opět oddělena plexisklem. Každý cestující měl svoji vlastní řadu 3 sedadel, takže v dodávce byli maximálně 3 cestující.
Poprvé v životě jsem měl pocit, že jsem součástí natáčení několika filmů najednou nebo že jsem se stal jejich součástí. Byly to jen pocity, ale zkuste si představit jednotlivé situace sami.
Některé z těchto situací mohu považovat za důležité, odlišné, podivné, vážné, přehnané, zbytečné nebo směšné. Ale žádná z nich neomezovala ve skutečnosti moji svobodu. Až na to neštěstí, že jsem nemohl do duty free shopů. Zažil jsem nesvobodu, ale tyto situace jsou pouze zajímavé příběhy a zážitky. Ale hlavně bylo to mé svobodné rozhodnutí tím vším projít.

Airport, Doha, Qatar
Airport bus, Doha, Qatar
Check out, Airport, Bangkok, Thailand
photo by mobile phone


KAPITOLA II. – KARANTÉNA

PŘÍPRAVA

Jak jsem již psal v předchozí kapitole, podstatně jsem změnil svůj život již předtím. Kromě prodeje všeho, co vlastně k životu nepotřebuji, ukončení všech pracovních činností, které mi psychicky více braly než dávaly, byla součástí všech těch změn i životospráva. Všechna ta předešlá léta stresu a zbytečných starostí a honění se za nepodstatnými věcmi se logicky podepsala na fyzické stránce a pokud nezměníte psychiku, jen cvičení a zdravá výživa vám nepomůže. Takže už před přípravou projektu jsem začal cvičit, upravil si stravu a hlavně se přestat obtěžovat věcmi, které nemohu změnit, přestal se zabývat problémy lidí, kteří sami své problémy neřeší a podstata jejich bytí je pouze si na vše stěžovat. Začal jsem přemýšlet o věcech, které změnit mohu, a hlavně o svých zapomenutých a nesplněných přáních. A to byl vlastě nový počátek všeho, ještě před vznikem tohoto projektu…
Musím přiznat, že až doba covidová mě přinutila něco pro sebe udělat pořádně. A musím říct, že ten rok mi pomohl fyzicky i psychicky. A díky tomu se mi podařilo, kromě jiného, s jakousi nenucenou lehkostí, shodit těch 14 kilogramů, kterých jsem se roky marně snažil zbavit. Takže ano, je to o hlavě.
Když konečně přišla příležitost vstoupit do Thajska, věděl jsem, že příprava všech dokumentů může trvat i 4–6 týdnů. Byl čas se připravit. Rozhodl jsem se pro očkování proti nemocem, jako je žloutenka A, B, tyfus, cholera a další. Nechal jsem si poradit od lékařů (nikoliv od pana Googla a jeho milionů stoupenců), jak zvýšit imunitu, na které jsem pak pracoval několik měsíců.
Asi by byly tyto přípravy považovány za přehnanou opatrnost nebo hysterii v “době předcovidové” a sám bych se tím tolik nezabýval, ale v v této situaci, kdy jsem chtěl zůstat v Thajsku 2–3 měsíce, se mohlo stát cokoliv s mnohem jinými, neočekávanými následky, jako by byl Thajský lockdown, uzavření hranic a zrušení letecké dopravy. Zní to nemožně, jenže ona tato „nemožná“ situace v Thajsku již nastala. Na jaře 2020.
Kdyby nebyl v České republice již po několikáté lockdown kvůli Covidu 19, pravděpodobně bych si nedokázal představit, co to psychicky znamená být v karanténě. Jelikož však lockdowny trvaly několik týdnů a měsíců, byly dva týdny v karanténě v Bangkoku psychicky jen chvilkou. A to i přesto, že doma jsem mohl jít alespoň ven, do lesa nebo do obchodu, ale během karantény v Bangkoku jsem nesměl opustit hotelový pokoj.
Bylo nutné něco vymyslet, co bych mohl v karanténě dělat.
Věděl jsem, že budu mít čas v karanténě na pár věcí. Nejprve pokračovat v cvičení, otestovat ještě více možností mého fotografického vybavení, připravit tento blog a dál se učit thajštinu. Takže o nějakou tu zábavu bylo postaráno.

Compulsory entry quarantine in Bangkok – exercising
by mobile phone

VSTUP DO KARANTÉNY

Když mě dovezli z letiště v Bangkoku ke karanténímu hotelu a dveře dodávky se otevřely, spatřil jsem dvě dámy nebo slečny, znovu oblečené v pláštích, s maskami, plastovými štíty, gumovými rukavicemi a holínkami na nohou. Ve 32 stupňové teplotě. Znovu, už neví po kolikáté za dvě hodiny, změřili moji teplotu, znovu zkontrolovali můj pas a znovu mě s ním u obličeje vyfotili. Poté se začali ptát na informace, které jsem jim již zaslal několikrát v vyplněných formulářích e-mailem z Čech. Jelikož je ideální zde řešit problémy s úsměvem, odpověděl jsem s velkým úsměvem, aby to bylo vidět i přes respirátor, že jsem jim to už poslal mailem. S velkým úsměvem, který je u Thajek vidět na očích, se mě stejně ještě chvíli vyptávali, než usoudili, že už to stačilo. Naštěstí, protože po 20 hodinách cestování jediné co jsem chtěl byla sprcha. Dali mi kartu od pokoje s číslem, zavedli mě do výtahu, zmáčkli přes přilepený igelit 7. patro, vystoupili a odeslali mě vzhůru. Až teprve v pokoji jsem zjistit, že mi sem moje zavazadla už přinesli. A také jsem si uvědomil, že od vzletu z pražského letiště jsem nepromluvil. Od této jsem nesměl pokoj opustit.
Hotelový pokoj byla docela obyčejný, vybavení staršího data, ale byl čistý a uklizený a s klimatizací. V tomto ohledu žádný problém. Jediné, na co jsem nesměl myslet bylo to, že cena byla téměř třikrát vyšší, než jako pro turisty před covidem. Sice včetně jídla a dvou testů na covid, ale o tom později. To totiž byla cena za vstup do státem kontrolované karantény. Pro cizince. Důvod je zcela jasný každému, kdo zná thajské myšlení a systém, bez růžových brýlí. Ale to je jiný příběh.
Jediné dvě výjimky, kdy jsem mohl otevřít dveře na chodbu, bylo umístění plastového pytle s odpadky vedle dveří před pokojem a třikrát denně vyzvednutí připraveného jídla, které se objevilo na židli také vedle dveří. Zvláštní bylo, že jsem nikdy neslyšel nikoho šramotit, když tam to jídlo dávali. Takže jedinou možností bylo, že ta židle byla kouzelná. Proč ne, vždyť v Čechách máme zase “kouzelné ubrousky”.
Těšil jsem se na thajské jídlo, proto jsem také na jídelníčku, který byl jedním s mnoha několikastránkových dokumentů zaslaných mi do Čech, neoznačil žádné jiné. Byl jsem však trochu zklamán. Karanténní jídlo v plastových krabičkách připomínalo kvalitou nám známé jídlo z kantýny. Bylo sice chutné, dobře udělané, ale určitě ne za tu cenu včetně ubytování. Věděl jsem ale, že thajská kuchyně je vynikající a rozmanitá, tak jsem se měl alespoň na co těšit po karanténě.

The magic chair and the others – the Thai version of a fairy tale about a magic tablecloth, time in mandatory quarantine, Cinnamon Residence, Bangkok, Thailand
photo by mobile phone

REŽIM V KARANTÉNĚ

Jednou z povinností hned na začátku karantény bylo spojit se s hotelem přes nějakou aplikaci, v mém případě WhatsApp, ke kterému jsem dostal QR kód. A důvod? Aby mi znovu poslali karanténní režim a aby mi každé ráno a večer mohli poslat zprávu, žádost o fotografii teploměru s mojí aktuální teplotou a dotazník o mém zdravotním stavu. Včetně stolice. To už na mě bylo příliš, a tak jsem jim vždy poslal požadovanou fotografii teploměru a místo jednotlivých odpovědí text: „Žádné příznaky, cítím se dobře“. (fotky jsou na blogu)

Myslel jsem si, že nebude o průběhu karantény co psát. Omyl. I v každodenním životě se dějí maličkosti, které hned zapomenete. Ale v tomto typu izolované karantény byla jakákoliv triviální změna velmi vítanou událostí.
Brzo jsem zjistil, že mikrovlnka neměla jednu nohu, takže jsem ji musel podložit plastovou lžičkou.
Každé ráno přiletěly na můj mini balkon 2 holubi. Nevěděl jsem, jak to dělali, ale objevili se vždy ve chvíli, kdy jsem se probudil, dorazili a začali si povídat. Thajsky. Takže nebylo divu, že jsem jim nerozuměl.
Mimochodem, posuvné dveře na balkon měly v posuvné drážce natvrdo našroubované obyčejně vruty tak, aby se nedaly otevřít, takže jsem se nemohl dostat na balkon. Na svůj balkon mohli jen ti hosté, kteří byli kuřáci a připlatili si za možnost na balkóně kouřit. Asi 1500Kč. Pro znalce Thajska stačí říct jen slovo “farang” (cizinec) a je jim jasno.
Dalším vytrhnutím z vegetativního stavu byl páreček komárů každý den. Zdálo se, že mě nemají rádi, stejně jako v České republice, tak jsem doufal, že to tak i nadále zůstane.
Pátého dne mi část sprchové hlavice, která stříkala vodu, spadla na hlavu a už ji nebylo možné nasadit. Takže jsem se sprchoval proudem vody, což mi vůbec nevadilo. O opravu jsem nepožádal, protože tu už byli jednou a to byla velká událost. Třetí den jsem totiž poprvé úplně dovřel dveře od koupelny. A to tak, že už nešly otevřít. Naštěstí z venčí, protože kdybych zůstal uvnitř, musel bych nějak rozbít dveře, nebo čekat celý den až jim dojde, že se něco stalo, jelikož bych neposílal zprávu s teplotou a zdravotním stavem. Po telefonátu na recepci dorazil asi za hodinu jeden ze zaměstnanců. Opět oblečený v covidové výbavě a místo klíče velký šroubovák, který vrazil do zámku a po několika prudkých pohybech zámek povolil a dveře se otevřely. Od té doby jsem je už raději nezavíral.
Pátý a třináctý den mé karantény jsem měl testy na Covid. První příležitost být 15 minut mimo hotelový pokoj. Vždy v doprovodu ženy v již známé covidové výbavě.
Ale opravdu největší události bylo, když mi přítelkyně přinesla ovoce a jogurt, nechala vše na recepci, protože ke mně samozřejmě nesměla a pak přišla na roh hotelu a mluvili jsme z okna. Sice přes mobilní telefon, protože to bylo asi 40 metrů, ale i tak nejblíže po dlouhé době.
Ti, kteří nezažili, co to je být v kontaktu s někým, kdo je jim blízký, jen prostřednictvím videochatu po dobu několika měsíců, protože hranice byly neprodyšně uzavřeny, těžko pochopí, jak směšných je 15 dní karantény.

Communication in mandatory quarantine, Cinnamon Residence, Bangkok, Thailand
photo by mobile phone

Only one view for 15 days, time in mandatory quarantine, Cinnamon Residence, Bangkok, Thailand

Compulsory entry quarantine in Bangkok – passing 1th and 2nd Covid tests
by mobile phone

My lovely supplier Nidnoi and The first Covid test. Time in mandatory quarantine, Cinnamon Residence, Bangkok, Thailand

26. 2. 2021 v 00:01h – KONEC KARANTÉNY

Až poslední den karantény jsem pochopil, proč jsem zaplatil za 15 nocí, když thajská vláda deklarovala 14 dní karantény. 24 hodin před odchodem mi totiž zavolali z recepce s dotazem, v kolik hodin chci opustit hotel. Byl jsem trochu překvapen, protože má informace byla, že mohu odejít 26.2. kdykoliv po 6 hodině ranní.
“A v kolik mohu odejít?”
“Kdykoliv po půlnoci, jakmile skončí den 25.2.”
“V tom případě ke mě pošlete poslíčka pro zavazadla ihned první minutu po půlnoci”
A tak pro mě v první minutě nového dne 26. února přišel poslíček, opět “zabalený” celý v igelitu, s rouškou, štítem, rukavicemi a v holínkách, což bylo v té chvíli úsměvné, protože z karantény mě pouštěli právě proto, že jsem Covid neměl. Takže tentokrát byl zabalený vlastně proto, aby eventuálně nenakazil on mě. Role se tedy obrátila. Tento potencionální šiřitel Covidu ve skafandru vzal má zavazadla a odvedl mě na recepci, kde mi ještě z poza plexiskla předala další potencionální šiřitelka Covidu, asi už 78 formulář, tentokrát výstupní certifikát, že jsem prošel karanténou a snídaňový balíček. Venku na mě měla čekat přítelkyně, ale nevydržela to. Ucítil jsem jí zrovna ve chvíli, kdy jsem podepisoval odchod. Konečně spolu. Opustil jsem povinnou karanténu a vše mohlo začít.
První den “života” v thajském hlavním městě Bangkoku jsme strávili nutnými nákupy všeho potřebného, co jsem sebou nechtěl zbytečně vozit z Čech a večer jsme si na chvíli vyšli ven. Pro mě po dlouhé době svoboda. Těžko ten pocit popisovat.
Skutečné putování však nastalo až následující den, a od té chvíle jsme začali, podle aktuální situace a podle počasí, navštěvovat všechna ta plánovaná i neplánovaná místa, které jste měli, a ještě budete mít, možnost procházet se mnou na fotografiích a článcích.
Jedna událost bude velmi významná a bude trochu odlišná, ale tu si nechám až úplně na konec. Možná.


KAPITOLA III. – KONEČNĚ VOLNÝ

BANGKOK

První den žití v thajském hlavním městě Bangkoku jsme strávili nutnými nákupy všeho potřebného, co jsem sebou nechtěli zbytečně vézt z Čech a večer jsme si na chvíli vyšli ven.

Bangkok, Thailand – next photos at FB-Cross the Worlds

Skutečné putování nastalo následující den. Od tohoto okamžiku jsme začali navštěvovat plánovaná místa podle aktuální situace a podle počasí.

In the taxi, Bangkok, Thailand – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Arun, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Rakhang, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

On the journeys, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Pho, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Street, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

“Men’s chair – the owner understands men” – Chatuchak Weekend Market, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Koh Kret – Small Village, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Chinatown, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Tao Poon Community, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Pak Khlong Talat-Flower Market Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Phra Kaew, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Benchamabophit Dusitwanaram – Marble Temple, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Saket, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

With Nidnoi Prapatsorn at Wat Saket in Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Wang Lang – market, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Night street, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Chatuchak matket, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Talatnad Soi Sueyai – market, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Streets, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

has been preparing:

Ratchada Train Market, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Klong Ong Ang Walking Street, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

Khoasan Road, Bangkok – next photos at FB-Cross the Worlds

COVIDOVÁ OPATŘENÍ

Nebudu hodnotit ani srovnávat. Suďte, ale hlavně porovnávejte sami. K tomu je potřeba vědět, že Thajsko je zaookrouhleně 6 krát větší než Česká republika, co do počtu obyvatel i velikosti území.
Vše má své výjimky, ale obecně se dá se říct, že Thajci nosí roušky stále a všude. U vstupů do úřadů, památek, chrámů, metra, sky train (nadzemky) nebo i obchodních center nebo jen do malých supermarketů a některých tržnic jsou kontrolní místa, kde musíte přeměřit teplotu, často musíte naskenovat do telefonu QR kód, zapsat se či vydezinfikovat ruce, na oděv vám přilepí samolepku, jakožto označení, že jste prošli kontrolou. U většiny těchto kontrolních míst stojí obsluha, ochranka nebo přímo vojáci. Při vstupu do jednoho z největších chrámů v Bangkoku byly těchto kontrolních stanovišť pět na asi 100 metrech a všech „obsluhovalo“ vojsko. Nikdo si nedovolí se jakkoliv ohradit, váš názor zde nikoho nezajímá.
To, že Thajci pravidla dodržují je na jednu stranu jejich pokornou povahou a výchovou k poslušnosti, ale také i strachem. Strachem z Covidu, kterým zde média provádí obdobu známé “thajskou masáž” , ale také strachem z represí. Pokusil jsem se vyfotit si v chrámovém komplexu jednoho ze všudy přítomných hlídajících vojáků a už bylo zle. Naštěstí jsem si všiml, jak ho na mě jeho kolegyně upozornila a rychle jsem snímek vymazal. Projel mi celou kartu ve foťáku, snímek po snímku. A nechtěl si nechat vysvětlit, že mu nemohu ukázat snímky, které jsou již vymazány a začal brunátnět. To nejhorší, co můžete v Thajsku udělat, je začít se hádat nebo nedej bože udělat z Thajce hlupáka. Takže začalo klidné vysvětlování s úsměvem a velkou pokorou bez náznaků jakékoliv ironie, která je nám vlastní. Nakonec se nechal přesvědčit, že snímek na kartě není a on neztratil svou tvář (to je pojem na jiné povídání). Jenže z hovoru jsem pochopil, že jemu nevadilo, že jsem ho fotil. On měl strach, že zveřejním jeho snímek, na kterém nemá zrovna roušku přes ústa. I přesto, že to byl jen moment, kdy si otíral obličej.
V roušce, tedy vlastně Nano respirátoru od Respilonu, jsme tedy chodili i my a jen upozorňuji, že v průměru 30-35 stupňovém horku, cestovali jsme v něm autobusy, letadly, taxíky či na motorce. Roušky zde mají i žebráci. Nikdy ani zmínka o tom, že by to někoho obtěžovalo. To je totiž to poslední co Thajci řeší.
Neubráním se poznámce na naše české mrmlání a nespokojenost s čímkoliv. My mrmláme když prší a potom mrmláme zase když přestane, že to bylo málo. Ani Pánbůh neví, co vlastně chceme. Máte někdo stále pocit, že rouška nám bere naši svobodu, že rouška je ten bod zlomu, kdy je ohrožena naše demokracie a naše práva a naše svoboda? Porovnejte sami.
Thajsko má 69,5 miliónu obyvatel.
Země závislá z velké části na turistickém ruchu, země kde si defacto zdravotní péči musí obyvatelé platit, země kde téměř podpory v nezaměstnanosti, dávky, mateřská, rodičovská, důchody. Pokud nemáte děti, příbuzné, partnera, jste ve stáří odkázáni sami na sebe. Jak to končí je nasnadě.
Jaro 2020: průměrně 100 covid pozitivních denně – následoval tvrdý lockdown a totální uzávěra hranic, která trvá na výjimky do dnes.
Jaro 2021: země po roce bez turistů, mnoho lidí z turisticky vyhledávaných oblastí se už dávno vrátilo do svých rodných vesnic, kde je aspoň co pěstovat. Lidé bez podpor.
Počet covid pozitivních lidí stoupl až tento týden na cca 1400 denně, staví se velké množství polních nemocnic, lidé nemluví o ničem jiném. Nejvířaznějším omezením je uzavření cestování mezi 18 provinciemi. Za porušení nařízení hrozí soud. I přes mírné omezení pohybu a prodeje jsou ulice poloprázdné. Lidé se bojí, nechodíven, nenakupují a tím je mnoho dalších bez příjmů. Začíná krysí závod.
Oficiálně zatím necelé stovce úmrtí na Covid. Za rok. WHO pochválilo Thajsko za zvládání covidové pandemie. „Nepřímé ztráty“? Dokažte. Na ulicích přece nikdo není.
Včera jsme byli v chrámu přispět na rakve lidem, kteří zemřeli bez rodin. Ne na Covid.
V Thajsku zemře na silnicích kolem 70 lidí denně, po Libyi největší počet na světě, většina úmrtí je na motorkách. Aty, stejně jako auta jezdí stále stejně, dodržování pravidel se nevyžaduje. Osvěta by asi stála moc peněz.
“Jak se máte, Evropané? Vlastně, jak se máme?”

POČASÍ A TEPLOTY

Informace o počasí lze dnes najít všude. To co vám ale neřeknou je, jak se v něm žije. Obecně se dá říct, že jsou v Thajsku dvě roční období. Zima a Léto. Je to lež. Je tu jen jedno období a jmenuje se “Vedro”. Je jen rozděleno na dvě období. “Vedro” a “Ještě větší vedro”.
Prvním je období mezi listopadem a lednem, kterému se také říká období dešťů a teploty se v závislosti na oblasti pohybují přes den kolem 20 – 30 ° C. Z, mě nepochopitelných, důvodů se zde někdy říká „zima“, ale sami Thajci toto pojmenování původně nepoužívali, takže jediným vysvětlením je přiblížení se západnímu pojmenování tohoto období. Nenechte se však mýlit, s pocitem zimy to nemá absolutně nic společného.
Během “středoevropského” jara zde začíná léto, tedy “Ještě větší vedro”. Teploty stoupají téměř každý den nad 35 ° C. Ale to je jen začátek. V horách je samozřejmě „chladno“, což znamená „pouze“ kolem 25–35 ° C.
A jaký je tedy ten pocit? Uzavřete se v 35-40 ° C do prosklené prádelny. Dovolená super, ale žít v tom se moc dlouho nedá. A představa, že Thajci jsou zvyklí není také pravda. Jenže jim nic jiného nezbývá.
Řidiči taxi a mototaxi nosí dlouhé rukávy nebo návleky, rukavice a každý, kdo pracuje venku na slunci nebo na moři, má ještě šátky a pokrývky hlavy. Ostatní, zejména ženy, nosí také často během dne dlouhé rukávy a kalhoty. Přemýšlel jsem, jak mohou vydržet takhle nabalení celý den, ale po hodině na vypůjčené motorce jsem to pochopil. Ačkoli jsem byl namazán asi 50kou krémem, spálil jsem si i prsty. Někdy je možné vidět Thajce, hlavně ženy, s deštníky, které však plní funkci slunečníků. Důvodem není jen horko, ale také skutečnost, že čím světlejší je kůže žen, tím jsou podle nich krásnější. Což je úplný opak toho, jak krásu vnímáme my naším “západním” pohledem. Z toho plyne, že oblíbenou činnost “západních” žen, kterou je sebe grilování, u Thajek nikdy neuvidíte a ony sami toto sebetrýznění nechápou. Thajky se budou držet jakéhokoliv stínu a někdy si i při krátkém pobytu na slunci, třeba přechodu přes silnici budou chránit obličej třeba knihou.
Počasí a již zmíněné teploty 30-40 st.C., v noci kolem 25 st.C. tady nikomu moc šancí nedává. Nejpříjemněji bylo v horách, kde jsme si opravdu užívali teplot i jen o 5 st.C. nižších. Jediným vysvobozením při cestování je všudy přítomná klimatizace v metru, vlacích, taxi, dálkových autobusech, v nákupních centrech, obchodech, restauracích i kavárnách, takže jsme se mohli několikrát denně aspoň na chvíli někde chladit. To však není při cestování vždy možné, a je jasné, že doma nebo tam kde jste ubytováni, je klimatizace životní nutností a při rezervaci jízdenek a hotelů je to první a hlavní podmínka.

THAJSKÝ VÝZNAM “PÁLIVÝ”

O jídle se toho dá napsat mnoho v každé kultuře. Nechci zde popisovat jídla ani psát recepty, ale to, co je ale na thajské kuchyni nevýraznější, a to je všudy přítomné používání chilli papriček, a to skoro vždy a všude, dokonce i k ovoci.
Mám rád ostrá, pálivá jídla a mohu říci, že ani velmi pálivé mi nevadí. Ale je tu jedno velké ALE. Jídlo, které my cizinci, tedy “farangové”, nazýváme velmi velmi ostrým či pálivým, je pro Thajce na stupnici pálivosti někde na úrovni lehce okořeněného jídla. Tam kde mi často s dávkováním chilli papriček končíme, tam Thajci teprve začínají. Pokud tedy Thajec jí cokoliv, co nazve pálivým, doporučuji to jíst jen těm opravdu zkušeným. Hrdiny a chlubily na to upozorňuji obzvlášť, dříve než se ztrapní chvástáním co vydrží. A obzvlášť před Thajkami, což byste vůbec nepředpokládali vzhledem k choulostivým jazíčkům západních žen. Vtipné z počátku bylo, když jsem chtěl nějaké jídlo a Nidnoi mi řekla, “To nemůžeš.” Což jemně řečeno vlastně znamenalo, to nedáš. Časem si mé tělo zvyklo a tak místo toho, pokud jsem chtěl něco pálivého, řekla prodávajícímu nebo obsluze s úsměvem, “Farangovi jen trochu toho chilli.” Nevím proč se obsluha také vždycky smála.
Dalším podstatným rozdílem je podávání jednotlivých chodů, tak jak ho známe v západních kulturách. Obvykle jíme dva. Polévku, a poté hlavní chod, pokud nepočítám možné předkrmy a dezerty. Thajci jedí všechny „chody“ najednou a navíc je na stole vždy něco, co sdílejí s ostatními, a to i když jsou u stolu jen dva.
A ještě jedna maličkost, nejčastěji se jí vidličkou a lžící místo nože. Jen někdy pak hůlkami a lžící.

THAJSKÁ KRÁSA

Když mluvíme o kráse thajských dívek a žen, nemluvíme pouze o jejich vnější kráse. Mluvíme o nějaké neznámé magii, o které se toho hodně napsalo, ale nic z toho není pravda. Přesněji řečeno, nic z toho není dostatečně pravdivé.
Neexistují totiž žádná slova, kterými by někdo vysvětlil jejich kouzlo. Každý muž, který má tuto zkušenost vám na to odpoví stejně. Vlastně neodpoví i kdyby mluvil týden.
A jelikož jsem gentleman, odkryji vám jen jedno z jejich tajemství, které jsem objevil až teprve díky rouškám. Jsou to jejich černé, hluboké, mandlové oči, ve kterých okamžitě roztajete.


CHAPTER IV. – PUKET

After a week in Bangkok, we flew onto the island of Phuket, in the southern Thailand. Near the sea…

Wat Suwan Khiri Wong, Phuket Island – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Kathu and Monk´s homes, Phuket Island – next photos at FB-Cross the Worlds

Kalim Beach, Patong Bay, Phuket Island – next photos at FB-Cross the Worlds

Patong streets, Phuket Island – next photos at FB-Cross the Worlds

Payment in Thailand

It takes place as in Europe, ie in cash, by card or with an expanding QR code via a mobile application. Although you can think of how advanced we Western people are, the last option, payment by mobile phone via QR code, is so widespread here that it is more common in markets than cash. Here you can usually see grandmothers selling you soup in a plastic bag, and they just let “touch” your mobile phone to their and it’s done.
And I have one more thing about money typical of Thailand. Never crumple your paper money here. There is a picture of their kings on them and any crumpling of them could be considered an insult that punishes prison here. Indeed.

Phuket Old Town, Phuket Island – next photos at FB-Cross the Worlds

Patong Bay and Beach, Phuket Island – next photos at FB-Cross the Worlds

Asia Marina Pier, Koh Siray, Phuket Island – next photos at FB-Cross the Worlds

Monkey Bay, Ko Phi Phi Leh, Krabi – next photos at FB-Cross the Worlds

Maya Bay, Phi Phi Leh, Krabi – next photos at FB-Cross the Worlds

Pileh Lagoon, Ko Phi Phi Leh, Krabi – next photos at FB-Cross the Worlds

Viking Cave, Ko Phi Phi Leh, Krabi – next photos at FB-Cross the Worlds

Ton Sai Beach, Ko Phi Phi Don, Krabi – next photos at FB-Cross the Worlds

Koh Khai Nok, Phru Nai, Ko Yao District, Phang-nga – next photos at FB-Cross the Worlds

Sea Gypsy Village, Koh Siray, Phuket Island – next photos at FB-Cross the Worlds

Bangla street, Patong beach, Phuket Island – next photos at FB-Cross the Worlds

Big Buddha, Phuket Island – next photos at FB-Cross the Worlds

Monkey thieves, Phuket Island – next photos at FB-Cross the Worlds

“KAVÁRNA” (Czech word for caffee shop)

Kavarna.Tea. “Yes, Czechs, read well … the Czech word of “kavárna”.
We once walked along Patong Beach on the island of Phuket in Thailand and suddenly I see a “kavarna”. This Czech word, which means coffee shop. The Czech word became the name of one of a coffee shops here in Thailand. This happened at a time when English words are increasingly being used in my country. And why they have used it? Because this Czech word sounds nice to them. In addition, we tasted the drinks and were delicious!

“Kavárna” (Czech world for coffee shop), Phuket Island – next photos at FB-Cross the Worlds


CHAPTER V. – CHIANG RAI

Chiang Mai is the capitol city of the Chiang Mai province on the northen Thailand…

Wat Rong Khun – White Temple, Chiang Rai – next photos at FB-Cross the Worlds

Hill Tribes, Nang Lae, Chiang Rai
“My the hardest photo shooting so far. Why?” – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Rong Suea Ten – Blue Temple, Chiang Rai – next photos at FB-Cross the Worlds

Streets, Chiang Rai – next photos at FB-Cross the Worlds

Thai highlands on Doi Mae Salong mountain, Daen Lao mountain range, Mae Fa Luang district, Chiang Rai – next photos at FB-Cross the Worlds

Santikhiri village
(in its history centered on the Golden Triangle’s opium trade), Doi Mea Salong mountain, Chiang Rai – next photos at FB-Cross the Worlds

Tea Plantations on Doi Mae Salong mountain, Daen Lao mountain range, Mae Fa Luang district, Chiang Rai – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Santikhiri Temple on Doi Mae Salong mountain, Daen Lao mountain range, Mae Fa Luang district, Chiang Rai – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Phra That Santitham, Daen Lao mountain range, Mae Fa Luang district, Chiang Rai – next photos at FB-Cross the Worlds

the bus station, Chiang Rai – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Sri Suphan – Silver Temple, Chiang Mai – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Phrathat Doi Kham, Chiang Mai – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Umong, Chiang Mai – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Phra That Doi Suthep, Ratchaworawihan, Chiang Mai – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Phra Singh, Chiang Mai – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Lok Moli, Chiang Mai – next photos at FB-Cross the Worlds

Housing in towns

What interested me as an architect were not only the buildings and houses from the exterior, but mainly the differences in how Thai families live and how differently their home social space works.
Next to our well-known, not very different types of apartments and houses, you can often see here houses right at roads or streets. These differ in that the living room, often a large room is situated and open directly to streets and sometimes associated with gainful activity. So you can buy anything right from the street and at the same time watch what is happening in the kitchen or living room, where the grandmother is watching TV and the children are doing their homework. If those kids don’t sell you what you’re just buying.

Nidnoi´s family – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Pa Phu Hai Long, Pat Chong, Nakhon Ratchasimanext photos at FB-Cross the Worlds

Wat Tha Sung, Nakhon Ratchasima – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Sangtham Wang Khao Khiao, Nakhon Ratchasima – next photos at FB-Cross the Worlds

Wat Kham Chanot, Nakhon Ratchasima – next photos at FB-Cross the Worlds

Khao Phanom Rung Festival in Buriram – next photos at FB-Cross the Worlds

I apologize for the late update due to connection issues abroad.
The current status is at
FB-Cross the Worlds