CURRENTLY BEING EDITED:
“Chcete-li poznat život a svět, musíte se stát součástí jeho kultur, zvyků, prostředí a emocí.”
WORLDS I. – NAŠICH PĚT ŠVESTEK
Tentokrát to bylo trochu jiné balení. Na pětkrát.
Jedna hromada bylo vše, co bychom mohli nebo vlastně s velkou jistotou budeme potřebovat později na druhé straně světa po delší dobu, ale zároveň to nebudeme potřebovat teď v Thajsku. Tato hromada se musela vejít do krabic, které mi kamarád nechal udělat na míru tak, aby se vešly na paletu do velikosti asi jednoho kubíku určenou pro námořní dopravu.
Jenže z hromady, která tím vznikla, se musely nejdříve odstranit věci, které se vyplatí raději znovu koupit, než je posílat, a potom také ty, které se na seznamu posílaných ocitly jen kvůli zbytečným emocím, které k nim většinou z nepochopitelných důvodů chováme.
Díky tomu ale začala vznikat i vedlejší hromada pocitů převlečených do už bezcenného odpadu.
Třetí hromada, plánovaná, stejně jako ta první, už obsahovala to co jsme potřebovali vzít do Thajska, ale zároveň i věci potřebné pro následující měsíc, ten první na druhé straně planety, protože námořní přeprava první hromady zabere tak asi dva měsíce. Navíc to vše, co bereme teď sebou, se muselo vejít do počtu zavazadel a kil, které nám letecké společnosti umožňovaly.
A nakonec zůstalo vše ostatní. Čtvrtá hromada. To, co člověk může pořídit kdekoliv na světě, to, co právě díky tomu ztrácí na hodnotě tak rychle, že to vlastně žádnou hodnotu nemá a také to, co vlastně vůbec nepotřebujeme.
Když jsme tento nepotřebný zbytek, právem od slova zbytečný… nebo opačně?, viděli společně s hromadou emocí, šly stranou už i zbytky materiální lítosti. Nastala bezcitná a prachsprostá debordelizace a rozprodání všeho, včetně vybavení bytu a aut.
To co přežilo, nazvěme to pátou vypreparovanou hromadou, pohltil ateliér, který se na dobu déle dočasnou změnil na sklad.
Stěhuju se v životě po šestnácté, a pokaždé se mi potvrzuje, že to, co často považujeme za celý náš svět, se vejde do jedné přepravní bedny a dvou kufrů. Vše ostatní jsou jen odpadky přikované k řetězu na noze.
Takže: Eventually you’ll find that your whole world fits into one shipping crate… everything else is just useless rubbish.
přípravy
WORLDS II. – NA KŘÍDLECH
Odlétali jsme ráno, a tak bylo lepší přespat v některém z penzionů u pražského letiště, než shánět někoho, kdo by kvůli nám vstával v pět hodin. Naštěstí přátelé mají sedmimístné auto, kterým nás odvezli, jinak bychom museli sehnat dodávku na všechny ty potřebnosti.
Vlastně by byl tento úvod zbytečný a nudný, kdyby nás ráno nejlevnější letištní taxi minivan nevyšel za nekonečné dlouhé dva kilometry na 766 korun a jako bonus nás nevyklopil až u terminálu, ale na parkovišti, že prý neměl zaplacený vjezd. Což, jak jsem až na místě zjistil, nebyla pravda, protože do patnácti minut to měl zdarma. Pražští taxikáři opět nezklamali.
Nidnoi si sklopila stoleček na jídlo, vystlala ho dvěma polštáři a dekou, které byly v letadle k dispozici a Luka měl postel hotovou. Přímo před mámou. Thai Airways totiž asi jako jediní neposkytují z neznámého důvodu dětské koše nad šest měsíců věku ani pro dlouhé lety. Ironií bylo, že jsme měli sedadla hned za místy určenými právě k tomu a tečkou bylo, že byla prázdná.
Kluk ale zvládl svůj první, skoro jedenácti hodinový let v pohodě, a když nespal na stolečku, tak si na něj sedl, obtěžoval letušky sexy pohledy a nebo si nám vlezl pod nohy a hrál si s kabelkou spící sousedky. Pozdvižení vzbudil v blízkém okolí jen jednou, a to když velmi hlasitě zavoněl. Až tak, že paní za námi zavolala boha. Luka Channel no.1.
His first mission was done well.
letiště Václava Havla, Praha
WORLDS III. – OPĚT LETIŠTĚ V BANGKOKU
Na letišti v Bangkoku mi došlo, že jsem tu potřetí a pokaždé to bylo jiné. Poprvé jsem tu byl sám, v době covidové a pod karanténním dozorem. Podruhé už to bylo ve dvou a nyní, po dvou a půl letech, potřetí.
Tentokrát už ve třech.
letiště Suvarnabhumi, Bangkok
WORLDS IV. – LOUČENÍ A SETKÁNÍ
Ještě než jsme odletěli z Čech, a jelikož ne jen na chvíli, rozloučili jsme se s rodinou, kamarády a Luka s kámoškami.
Po příletu do Bangkoku jsme vyrovnávali jet-lag. Padli jsme do postele. Jediný kdo to měl na háku byl Luka. Asi proto, že neví co to jet-lag je. Jakmile se nám přetočily ciferníky, nastal opačný kolotoč, a to setkávání se s kamarády, které Nidnoi léta neviděla, což trvalo několik dní, prošli jsme si známá místa, abychom zjistili, že se toho moc nezměnilo.
WORLDS V. – PATTAYA a LUKOVI NAROZKY
Po pár dnech v Bangkoku jsme se přesunuli k moři do Pattaya, což je velice známé a hojně navštěvované přímořské letovisko asi 170km od Bangkoku, vyhlášené spíše svým nočním životem, nočními podniky a bary.
Ale díky této kombinaci se leskne už jen v noci, v záři blikajících barových světel. Je fajn ho navštívit, pobýt, zažít, ale pokud vaše “turistika” směřuje na rodinu, tak na rekreaci s dítětem to moc není, a na místo do moře je lepší se jít cachtat do čistého hotelového bazénu.
My jsme se sem po letech vrátili trochu z nostalgie, také kvůli tomu cachtání se v bazénu, jehož teplota je pro kluka ideální a bez obav o jeho zdraví, ale také na další setkání s přáteli Nidnoi.
A Luka zde také zažil svou první narozeninovou oslavu a já jen doufám, že se její závěr nestane zvykem. Natož když si jí určitě nepamatuje.
Happy birthday my son. May God protect you as you will one day protect your loving mommy.
No a když už jsme tu byli, udělali jsme si výlet ještě na jedno místo, které je jen pár kilometrů daleko. Happy birthday my son.
May God protect you as you will one day protect your loving mommy.
Díky všem za přání.
Máme dnes oba stejně č.1 na konci.
Luka’s age 1
My age x1
Pattaya
WORLDS VI. – JOMTIEN
Pláž Jomtien je vzdálená jen pár kilometrů od centrální Pattaya, ale rozdíl je hned znát. Na poměry thajského letoviska je tu čisto, méně lidí, větší klid, čistší pláže.
Pokud máte zájem být v “ráji” nočního života, zůstaňte v Pattaya nebo odleťte na ostrov Phuket. Jestli ale máte záměr pobýt v “ráji” z photoshopový fotografií, musíte na mnohem vzdálenější a méně dostupná místa. Zklamu vás, obojí na jednom místě tu nenajdete. Vlastně nikde na světě.
Když už jsme tu byli, rovnou jsme prolezli pár příjemných hotýlků, co kdyby příště.
Jomtien, Pattaya
WORLDS VII. – OBDOBÍ DEŠŤŮ
To letošní je na thajské poměry suché. V Bangkoku většinou jen jednou denně, téměř vždy večer, přišla hodinová bouřka, která zchladila více než třiceti stupňové teploty na noc k pětadvaceti. Jenže tahle kombinace také znamená celodenní prádelnu Jenže to jsme ještě nevěděli, že bude hůř.
WORLDS VIII. – THAJSKÉ (NE)SKLÁRNY
poblíž Bangkoku, Thajsko
Dnes byl výjimečný den… Ale nejdříve uděláme objížďku v čase.
Když jsme v době covidové, cestovali s Nidnoi po Thajsku a sdíleli jsme zážitky zde na webu a na FB, oslovil mě na thajský výtvarník Wat Kaewsing, který mimo jiné také pracuje se sklem, což není v Thajsku vůbec obvyklé. Postupně jsme si začali psát, seznámil mě se svým kamarádem, americkým výtvarníkem Kevinem Christisonem žijícím v Thajsku přes dvacet let, který je také fanda do skla. Slovo dalo slovo a po dvou a půl roce jsme se konečně setkali.
A když už takhle přeskakujeme v čase, vezmeme ten dnešní den od konce.
Poslední místo, na které nás vzali pronajatým autem s barem uvnitř a vlastním řidičem, byla na Thajsko výjimenčná industriální kavárna a prodejna skla Eastern Glass poblíž Bangkoku, která byla, jak už asi někteří od skla tuší, ještě nedávno ne zrovna malou sklárnou. Majitel, který si k nám přisedl sice tvrdil, že by chtěl provoz znovu spustit, protože část sklárny vzadu ještě je, ale. Uvidíme.
Před touto návštěvou nás pozvali na oběd do restaurace houpající se na řece a jak je v Thajsku zvykem, byl to oběd vynikající, několika chodový a thajsky pálivý.
Ale ještě před obědem, po setkání se slony a dobrou kávou, jsme jeli do thajské sklárny, kterou zde jako mnoho jiných továren a podniků vlastní Číňani. Otevřela se před námi a za námi zase zavřela obrovská kovová pojízdná brána. Po chvíli nás uvítal ředitel a tím bylo jisté to, co nebylo do poslední chvíle jisté. Pustí nás do sklárny. Zní to až tajemně, ale tady není nikdy nic předem jasné, i když je to domluvené. A dostat se do sklárny je něco podobného jako dostat vstupenku do vojenského prostoru. Takže, a proto to vlastně celé vyprávím, žádný mobil, žádná kamera, žádný foťák.
Mohl bych vám tu dlouze popisovat, co jsem viděl uvnitř, ale pro lidi, kteří nejsou od skla, by to asi nebylo záživné, tak jen pár postřehů. Hned na začátek, kvalita skla, kapitola sama pro sebe, což mi potvrdila i otázka, co si myslím, že dělají špatně, že mají problémy s kvalitou skloviny. Odpovědi byly nasnadě, světe div se. Hlavní surovinou pro tavbu je recyklát. Pec připomíná naše středověké kuželovité pece a stavěna byla před patnácti lety. Divím se, že se ještě nepropadla. Všechny formy včetně bulgurců jsou kovové. Ve sklárně foukají i ženy. Malé, staré, hubeňoučké asiatky s šátkem na hlavě a není jich tam málo. A mladých? Ani h… Číňan říká, “Mladí tady v Thajsku rukama dělat nechtějí a vlastně ani neumí. Hlavně si nechtějí umazat ruce. Drží se jen mobilů a nejraději by dělali influencery. Tam čím větší looser, tím víc vydělá.” I já, i Američan jsme se jen s povzdechem ušklíbli. Vypadá to, že je všechny školí hned po narození na nějaké stejné, planetě jménem Netáhlo.
Ještě jsme chvíli debatovali ve vzorkovně, kde jsme s Američanem uznali, že kdyby otevřeli jako atrakci pro turisty, tak ještě vydělají. Od chvíle kdy se za námi zase zavřela brána přemýšlím, jaké tajemství tam vlastně skrývají.
WORLDS IV. – SVATÝ GRÁL
Bangkok, Thajsko
Některé příběhy se vyprávět musí, i když jsou spíše syrové než “košér”. Nu což, i to je život.
Jedeme do Nakhon Ratchasima, v oblasti Isán.
Usadili jsme se v ne zrovna zánovním autobuse, který ale, jelikož je dálkový, pojedeme 250 kilometrů, stojí 150 Kč, má stevardku, klimatizaci a dostali jsme vodu a hamburger. Sedačky svou velikostí připomínají spíše křesla, a proto se také vejdou na šíř jen tři a je zde i záchod.
Po tomto zjištění, začínám cítit, že na mě volá porcelánový buddha. Takže rychlé zboží. Máme čas a tak mířím zpět do haly, která smrdí jako hlavák v Praze v devadesátých letech. Chcankami, potem a zatuchlou mýdlovinou, která se to marně snaží zakrýt. Lezu na hajzly a všude voda, polovina hajzlů bez prkýnek, ale co víc, žádný hajzlpapír.
Ptám se hajzlbáby, co tam zrovna mopem rozhání po podlaze tu všudypřítomnou vodu.
“Toilet paper?”
“No paper, sir. No paper.”
V Bangkoku? V odlehlých vesnicích, tam bych to čekal, ale tady?
Vzpomněl jsem si na známého, kterému jeho thajský zaměstnanec rozlámal prkénko a vytopil záchody, protože si na mísu stoupal a konal ve dřepu.
Už chápu proč je všude mokro, záchody nemají prkýnka a toaletní sprchy, které jsou jinak super, se v tom všem válí. Jenže co teď, zboží už je na cestě. Hajzlbába na mě kouká, co jako budu s tím nákladem dělat a já koukám na ní, co jako mám s tím nákladem dělat. Když v ten moment si všímám vedle mě pootevřených dveří do jejího kutlochu a hned u nich stojící skříňky. A na skříňce stoji svatý grál. Rulička. Jenže bába stojí a zírá. Nevím, jestli ví, co jsem právě spatřil.
Rychlým dlouhým krokem mizím za roh, kde jsou umyvadla. Doufám, že když mě ztratí z očí, otočí se. Dělám tentýž krok zpět a rovnou natahuju ruku ke dveřím. Je pootočená. Rychle beru ruličku, mizím zpět k umyvadlu a rvu ten grál do kapsy.
Napřimuji se a tentokrát důstojným krokem kráčím pomalu, jako bych se zrovna posral a hrd na své hovno, a že už nemá cenu spěchat, k záchodům. Bába na mě zase čumí. Asi za sebou cítila nějaký pohyb, když jsem ji zbavoval její osobní ruličky, ale jistota v jejich očích žádná. Kouká mi na ruce. Nic nemám. Všímá si mé vyboulené kapsy. Tak a je to ztracený. Definitivně.
Jenže ona se začíná stydlivě usmívat, krčit, zakrývat si oči a otáčet se. Takový pořádný, macatý hajzlpapír asi v životě neviděla.
Vyhrál jsem. Jdu vyložit náklad. Po evropsku.
WORLDS X. – ISÁNSKÉ DOMKY, CHATRČE A BARVIČKY
Isán, zemědělská oblast má rozlohu přibližně jedné třetiny Thajska. Jen je ta třetina asi dvakrát větší než Česká republika.
A jak jak to bývá, ti kdo nás živí, žijí dost často v chudých poměrech. Je to vidět i na architektuře, jestli se tomu někdy tak dá říkat. Mísí se zde tradiční obydlí, chudé chatrče s novými domy, ať již z tradice vycházející nebo přímo neuměle kopírující západní styl. Samozřejmě po svém.
Mnoho chudých domů má k dispozici pouze dešťovou vodu, kterou zachytávají v obrovských nádobách u domů. Pitnou vodu většinou kupují.
Hlavní dopravní prostředek je zde motorka a velký otevřený pickup velmi různého stáří.
WORLDS XI. – ISÁNSKÉ OBDOBÍ DEŠŤŮ
Na rozdíl od Bangkoku, kde prší tak hodinku denně, a to převážně navečer, a kde po dešti voda vypařující se z rozpálených ploch vytvoří ve městě prádelnu, v oblasti Isánu jsou deště vydatnější a trochu častější. I přesto je podle místních současné období dešťů o něco sušší. Na rozdíl od měst však dokáží deště ochladit vzduch na teplotu kolem 20 stupňů, což je spolu s vanoucím větrem velmi příjemné. Tedy pro nás cizince. Thajci v takové chvíli ale říkají, že je jim zima. Bohužel ta zima trvá tak hodinu.
I přesto, nebo možná právě proto, můžete nalézt i krásy mikro světa.
WORLDS XII. – THAJSKÁ BABIČKA
Wang Mi, Isán, Thajsko
Po dvou a půl letech je Nidnoi opět s rodinou a Luka poprvé se svou thajskou babičkou a prastrýcem. Víc není co psát.
WORLDS XIII. – RANNÍ MODLITBY
chrám วัดป่าพุทธญาณประทีป poblíž Wang Mi, Isán, Thajsko
V ranních hodinách budhističtí mniši obchází domy nebo je někdo vozí, jelikož na vesnicích jsou obydlí roztroušena po dalekém okolí. Lidé jim dávají jídlo, vodu a někdy i peníze. To samozřejmě mniši nespotřebují jen sami pro sebe, ale pokud je někdo v úzkých, v chrámu vždy nějaké jídlo za nějakou pomoc dostane. Zvláště starší či nemohoucí lidé, kteří nemají rodinu a děti a nemá se tak o ně kdo postarat. V Thajsku totiž neexistuje důchod a o rodiče se finančně starají potomci. Bylo by ostudou, kdyby tomu tak nebylo.
Pomoc v chrámech se pak týká, úklidu, kuchyně, stavebních a udržovacích prací. Za darované peníze se staví a zajišťuje technický chod.
Do chrámů se chodí velmi často, a tak i my jsme se jedno ráno vydali do rozestavěného วัดป่าพุทธญาณประทีป uprostřed polí.
Pro Thajce je požehnáním, když si mnich pochová vaše dítě. Jen je tu jedna důležitá maličkost. Žena se mnicha nesmí dotknout. A tak mu dítě, pokud samo ještě nedojde k mnichovi, musí podat muž.
WORLDS XIV. – OBŘADNÍ MÍSTA
poblíž Wang Mi, Isán, Thajsko
V Thajsku narazíte na tyto místa na každém rohu, téměř u každého domu, supermarketů, úřadů, polí…. Vlastně všude. Je to něco jako u nás křesťanské křížky a kapličky, jen v mnohem větším počtu, jelikož 97% Thajců jsou budhisti.
WORLDS XV. – VETERINÁŘ
Isán, Thajsko
“Prosila bych pytel žrádla pro psy a jednu kapačku.”
Když jsme po druhém snímku kvapem odjížděli, což z pohledu veterináře a majitele obchodu s potřebami pro zvířata v jednom pochopíte, pes už ležel. Takže to byla asi narkóza.
WORLDS XVI. – CHRÁM วัดป่าอังคีรส
Před šesti hodinovou jízdou autem do východní část Isánu, do Thajska v jeho syrové nahotě, ne do žádného přímořského letoviska, kam by vás jistě zavedla leckterá cestovní agentura, ale do míst, kde se žije opravdu tradičním životem, a to se vším co k tomu patří, ne vždy příjemným pro nás zhýčkané “zápaďáky”, cestou do míst daleko od turistického ruchu a obecného zájmu v duchu zachování si představy o thajském ráji, jsme ještě odbočili z cesty.
Někdy se totiž stane, že i přes tradiční a zažité postupy a prvky, které zde chrámy mají, se podaří postavit něco, co na jejich poměry vyniká svou téměř strohostí a až moderní jednoduchostí. Jeden takový chrám nedotknutý turistickým ruchem, jsme objevili u cesty uprostřed polí poblíž Mang Mi. Nezdobený, až asketický, upravený a čistý. A dokonce s nádherným pozadím nezkažený ničím co civilizace stvořila. Jakoby za tím sedícím Buddhou byla už jen bílá mapa.
Tato jednoduchost se zde týká i domečků pro mnichy, které jsou postaveny ve stejném architektonickém duchu. Mniši i téměř vždy bydlí přímo v chrámovém komplexu, kde si postaví tyto malé domečky, mini domky, tiny houses nebo jak různé nazýváme to, co s nyní velkou slávou objevujeme jako novinku.
WORLDS XVII. – TALÁD, TEDY TŘŽNICE
někde v Isánu, Thajsko
Na “talád” narazíte všude. Čím více na východ, tím více je hlavně o potravinách a také podmínky jsou tvrdší a řekněme “přírodnější”.
WORLDS XVIII. – TRŽNICE, TEDY DŮCHOD
někde v Isánu, Thajsko
Když se pozorně zadíváte, najdete na tržnicích často také starší Thajce s malým stánkem s nízkými cenami toho, co prodávají. Jak jsem již několikrát kdysi říkal, v Thajsku důchodový systém nějak nefunguje, takže pokud starší lidé nemají rodinu a hlavně děti, kteří by se o ně postarali, musí se nějak postarat sami. Narovinu, musí nějak přežít. Ale i přesto nenajdete Thajce, který by si na něco stěžoval.
A ano, budu se opakovat. Na rozdíl od nás, kteří si stále stěžujeme na to, jak si žijeme jako prasata v žitě.
WORLDS – TRŽNICE, TEDY PŘEŽÍT
někde v Isánu, Thajsko
Dva staří lidé kráčí tržnicí, stejně jako spousta jiných. Ale já vám řeknu jiný příběh této fotografie.
Ti dva staří lidé jsou pravděpodobně manželé, partneři či sourozenci, kteří nemají nikoho, kdo by se o ně postaral. Tím nemyslím stát, jako je to u nás. Tím myslím rodinu či dobré sousedy.
Když se pozorně zadíváte, on se jí drží za ruku a ona ho vede. Je totiž slepý.
Nejsou na tržnici aby si něco koupili, ale aby něco prodali. To málo co potřebují prodat jsou oříšky, a to málo nestojí za to, platit z toho ještě nájem za místo. A tak chodí po tržnici tam a zpět s taškou na kolečkách a čekají, zda si někdo něco koupí.
Aby přežili. Doslova.
WORLDS – TRŽNICE A MOTORKY
někde v Isánu, Thajsko
Je absolutně běžné jezdit tržnicí nebo podél obchodů na motorce a nakupovat přímo ze “sedla”. Kdo by se zdržoval parkováním.
WORLDS – JÍDLO A IGELIT
talád někde v Isánu, Thajsko
Spotřeba plastu je zde ohromná. Nejenže se do něj dávají potravinové suroviny jako u nás, ale na každý nápoj takeaway připadne plastový kelímek s víčkem, igelitová taštička a brčko. Každý kousek jídla koupený na cestu či domu dají do igelitového sáčku. I porce polévek, omáček, prostě hotového jídla vám nalejí do sáčku a s bravurní rychlostí zagumičkují, stejně jako všechny ingredience k tomu. Takže další sáček na chilli, další na omáčku, na zeleninu. Doma to vysypete všechno do misky, smícháme dle chutě a igelit vyhodíte.
WORLDS – SYROVÝ ŽIVOT V “TROJZEMÍ”
východní Isán, Thajsko
Po šesti hodinách v nezbytně klimatizovaném autě jsme dorazili do oblasti v Thajsku, kde se nedaleko potkávají jeho hranice s hranicí Laosu a Kambodže.
Zvláštně se zde mísí civilizace, budhismus a řekněme “původní” způsobe života, ale romantika to rozhodně není, což vám ještě přiblížím.
Mluví se zde isánským nářečím, jazykem více méně příbuzný jazyku Lao, tedy laoštině, na kterou jsem se svými malými znalostmi thajštiny absolutně krátký.
WORLDS – ŠPETKA RÁJE A …
Yasothon a Ubon Ratchatani, východní Isán, Thajsko
V tomto kraji, se pěstuje hlavně rýže, na rozdíl od předchozí oblasti Korat (Nakhon Ratchasima), kde to je kukuřice a cukrová třtina.
Banány, kokosy, jackfruit neboli chlebovník, papája, a spousty dalšího ovoce roste u cest a v zahradách, stačí useknout. U silnic se pasou přivázaní vodní bůvoli a krávy, aby vyžírali trávu podél silnic, protože proč ji sekat a nosit jim ji. Potud tedy ráj…
WORLDS – PSI
Yasothon a Ubon Ratchatani, východní Isán, Thajsko
Psi jsou tu všude a to platí o celém Thajsku. Vždy tak nějak patří k nějakému domu v počtu více kusů, ale většinou pobíhají po vsi, vyznačují si teritoria, odhání nezvané smečky. Tehdy jsou na sebe agresivní, ale trvá to vždy tak dvě vteřiny. Řeknou si své, kousnou se, vyřešeno.
Naprostá většina z nich si vás nevšímá, někteří vás jen očichají a na dupnutí odejdou. Jenže v počtu, v jakém tu jsou, si nemůžete být jistí, navíc když jste pro ně nový pach a ještě dítě v kočáru. Takže na stometrovou cestu ke krámu vždy klacek sebou, protože jich tak pět potkáte. Ten funguje na mávnutí. Asi zkušenost.
Do domu nesmí, ale oni tomu stejně nerozumí a jak vidí jídlo, neodejdou. Jan na pána domu tak nějak reagují. Vyběhnou ven a vezmou to kolem zadním vchodem. Obojek a vodítko je tu neznámý pojem.
Ale jejich hlavní činností je válet se na silnicích, takže jízda je slalomem mezi nimi. Oni totiž neuhnou, maximálně se převalí. Absolutně žádný strach a respekt z aut. Silnice před domem je jejich a vaše auto či motorka nemá na jejich pozemku co dělat.
WORLDS – WORDS, NEHODNOŤME
východní Isán, Thajsko
Než budu pokračovat, jen pár mých slov.
Bohatství světa je v množství rozdílných kultur a jejich existence je závislá na naší toleranci. Jen tak máme možnost se stále něco učit sami o sobě a nezapomínat na historii, jinak jsme odsouzeni se do ní vrátit.
Vše co zde budu psát není hodnocení jiné země a její kultury ač to tak může někdy vyznít. Je to jen popis pocitů cizince zvyklého na něco jiného, což ale ne vždy znamená lepšího.
WORLDS – VEDRO A PÍÍÍÍP VEDRO
východní Isán, Thajsko
Předem se omlouvám za výrazivo, ale těžko vystihnout jinak
V Thajsku zapomeňte na slovo “počasí”, používat můžete jen slovo “vedro”, “hnusný vedro”. A teď jsem objevil místo a třetí roční období, kterému budu říkat “sku….ný vedro“. A nemůže za to jen teplota, ta si tady vzala na pomoc několik dalších smrtících parametrů a nejhorší z nich je vlhkost, která je někdy až neuvěřitelných 95%!
Takže na vysvětlenou.
„Vedro“ je zde v době našeho zimního období. Kolem 30 stupňů, vlhkost vyšší, ale dá se to. Proto je to také období s největší kumulací turistů.
Zbytek roku, a to hlavně kolem května je „hnusný vedro“. To bývají teploty kolem 35, ale i 40 stupňů.
Myslel jsem, že nic horšího není, ale je tu to třetí roční období “, kterému Thajci mu říkají období dešťů. Kdyby to bylo tak jak to zní, byla by to ještě nádhera. Jenže ono není jen o teplotách, ty jsou “jen” kolem 28-35 stupňů. Ale v noci je 22 – 25 stupňů, takže si neulevíte. Jednou, dvakrát denně se sice přižene pořádný slejvák, bouřka s alespoň nějakým větrem, což aspoň trochu na chvíli srazí teplotu. Jenže. Krom bouřek nezafouká a všechna ta voda kolem se začne po dešti zase vypařovat. Takže prádelna. Prádlo tu nikdy pořádně neuschne, kolikrát prostě visí venku, protože ve skříních nebo složené zůstane navlhlé, poté zatuchlé a nakonec by skončilo plesnivé. Není to příjemné ani pro místní, natož co pro mě jakožto cizince. Sprcha nebo venkovní „koupelna“ na dešťovku se používá několikrát denně.
Nepotil jsem se. Byl jsem zpocený stále.
WORLDS – BURÁKY
Yasothon, východní Isán, Thajsko
Pokud jíte buráky, tak možná byly i z této pražírny.
WORLDS – VELRYBY A RYBIČKY
východní Isán, Thajsko
Na tržnicích můžete koupit i brouky, hady, žáby kraby, všechny možné mořské potvory, říční rybičky, ryby ale také, a to velmi výjimečně, na velryby. Do řeky tady asi nikdy nevlezu.
WORLDS – LUKOVA REPORTÁŽ
Yasothon, východní Isán, Thajsko
“Slyšíte mě v režii?”
“Vůbec je neslyším.”
“A! Už se slyšíme! Vážení diváci, tady za mnou to co vidíte vlevo ode mě, to nás přišel navštívit do domu mnich, takže tady vpravo ode mně se to teď všechno modlí.”
“Aha, tak prý to mám vypnout a být zticha…”
WORLDS – LUKA MNICHEM POLÝBENÝ
Chrám Wat Ban Po, Kho Wang, Thajsko
Málokdy už narazíte v Thajsku na dřevěný chrám. Ten vedle už je zděný i s kolumbáriem na urny.
WORLDS – ISÁNSKÁ VESNICE
Kho Wang, Thajsko
Byla to trochu taková thajská “Vesnička má středisková”. Tak to vezmeme po fotkách.
Ta první je, jak sami poznáte, pojízdná prodejna masa. To se musí, vzhledem k vedru a vlhku, prodat pokud možno co nejdříve. U všeho asistují děti. Učí se.
I u nás má každá víska či město svoji “figurku”. Nevím kolik jich bylo tady, ale tohle je jedna z nich. Jaký je asi jeho problém poznáte na očích. Už v 7 ráno začne se svými kamarády popíjet “vhisiky”, což je ve skutečnosti jejich pálenka, jen se tomu snaží říkat vznešeně. Přesouvají se ud domu k domu, kde si s dalšími popijí, takže už v 10 jsou na kaši. U nás se objevovali často, protože viděli Faranga a farang má peníze a za ty se dá koupit další vhisiky. Takže scénář byl stejný. Naznačí vám, jestli si s ním dáte. Musíte odmítnout, protože pokud ne, následuje panák a po něm žádost o peníze, jako že na další, protože tuhle lahev jste mu právě dopili. Nebo pít odmítnete, a to pak přejde na žádost o peníze ihned. Sice o drobné, ale za to vehementně. Sahá vám na kapsy u kalhot, aby jste mu dali ty drobné. A opilecká naléhavost je tu stejná jako u nás.
Dříví. Na ohrady, na ohniště, na výrobu dřevěného uhlí.
“Sajdkáry” všeho druhu slouží k převážení lidí, zboží a jídla nebo jsou na pojízdná bistra přestavěna.
Motorky a přeprava na nich je jedna zvláštní kapitola. Tehdy v roce 2021 už jsem o tom psal, tak jen jednoduše. Na motorce se jezdí v počtu osob, který se na ní vejde a děti ve věku, ve kterém se na ní udrží nebo je někdo dokáže přidržovat. Ptal jsem se, od kolika let se smí řídit, ale dostal jsem tři různé odpovědi. První byla nechápavý pohled. Druhá, že od chvíle, kdy dosáhne nohama na zem. A třetí, že od kdy chce. Helmu? Po Thajci ji nikdo nechce, po cizinci ale bude policie chtít peníze za její nenošení, protože cizinec peníze má, tak může platit.
Ten poslední pán na motorce je méně důležitý než to co je za ním. Visící prádlo. S tím se tu setkáte všude a není to proto, že by se všichni rozhodli prát v jeden den. Vzhledem k tomu, že je tu někdy až 95% vlhkost, prádlo nikdy scela neuschne. Proto je lepší ho nechat viset na ramínkách venku, kde aspoň trochu občas zafouká, než nechat složené prádlo zatuchnout a plesnivět.
A pak už jen trochu stydlivého mládí, co vidí bílého cizince je fotit, bezstarostná dítka a nakonec upoutávka na průvod oslav založení místní školy, ale o tom až někdy příště. Mimochodem, ten červenokošiláč je jedna z místních figurek. Ten si oslavy nenechal ujít.
ORLDS – ZÁKLADNÍ ŠKOLA I. – ÚCTA
Kho Wang, Isán, Thajsko
Na základní škole ve vsi byla velká sláva. Vlastně hned dvě. První byla oslava 100 let vzniku školy, a tak byli zváni všichni studenti a učitelé, kteří školou prošli.
Zároveň tentýž den odcházel do důchodu učitel, který tu kdysi začínal jako mladík vyučovat. A jelikož mu místní v začátcích v mnohém pomohli, když potřeboval nejen bydlet, ale také jíst a prát prádlo, přišel svůj poslední den kantora prožít právě sem. A to i přesto, že již dávno učil na jiném místě, v jiné škole.
Jeho bývalí studenti a kolegové mu přišli vzdát hold, poděkovat, popřát štěstí přivázáním provázku nebo i ruličky bankovky na ruku za odříkávání modlitby. Matky dětí, které učil se přišli poklonit a poděkovat. Někteří z nich přijeli či přiletěti stovky kilometrů.
Ne, nemluvíme o někom, kdo zemřel. Ti všichni přišli poděkovat, popřát a pomodlit se k žijícímu člověku.
Než jsem odešel s úctou jsem se mu také poklonil. Jako bývalý učitel bývalému učiteli.
“Khob Khun Mák Krab” “Moc děkuji.”
A jak vypadá taková škola? …pokračování…
WORLDS – ZÁKLADNÍ ŠKOLA II. – DŘEVĚNÁ
Kho Wang, Isán, Thajsko
Jako tradiční domy na vysokých kůlech. Dole, kde se tentokrát sedělo a slavilo se normálně jí a hraje, nahoře jsou třídy.
WORLDS – ZÁKLADNÍ ŠKOLA III. – DĚTSKÉ VYSTOUPENÍ
Kho Wang, Isán, Thajsko
Před dětským vystoupením v rámci 100. výročí založení školy bylo potřeba vyhnat z placu místní “figurky”. Ano je to ten, o kterém jsem váš už psal. Děti zazpívaly, zatančily, byly obdarovány penězi a pak konečně přišel čas na ostaršinu. Tady se konečně mohl předvézt i “figurka”. Jen omladina to celé znuděně sledovala z povzdálí.
No nepřipomíná vám to něco za devatero horami a devatero řekami?
WORLDS – ZÁKLADNÍ ŠKOLA IV. – PRŮVOD
Oslava školy začala hudbou už někdy kolem sedmé ranní a ještě dopoledne prošel vesnicí průvod. To je tak, když si dospělí hrají.
Kho Wang, východní Isán, Thajsko + foto
WORLDS – LUKA A OBDIVOVATELKY
Několikrát denně se na něj někdo přišel podívat, sáhnout si, přivázat provázek pro štěstí, sledovat ho při koupeli. No jo, “farang noi”… malý cizinec, to se jen tak nevidí.
Kho Wang, východní Isán, Thajsko + foto Luka na motorce
WORLDS – PŘÍBĚH THAJSKÉHO DOMU I.
Úplně základním a počátečním stylem, které vycházejí z dávné historie, jsou domy stojící na sloupech či kůlech výšky přibližně patra. Důvody byly čistě hospodářsky praktické. Zjednodušeně…
Byli jednou jedni Thajci, kteří svá zvířata, hlavně buvoly, měli pod svým domem v jehož patře se bydlelo. Ano, správná otázka. Určitě byl. Ale nechme zápach odvát, o ten nám tu teď nejde. a konstrukcí
Později, když už ti Thajci měli větší pozemek kam svá zvířata mohli přesunout, začali spodní část využívat ke svému žití. Jako krytou terasu, kuchyň, dílnu, záchod, sprchu, “parkoviště” zemědělských strojů a později i aut. Ale také jako místo typické thajské prokrastinace.
Dřevěné sloupy se později začaly vyrábět i jako betonové prefabrikáty, které jsou levnější a více vydrží.
Stejně tak se stavěly i malé stavby připomínající velkostí spíše domečky pro děti, sloužily však jako sklad rýže. Důvod vyvýšení byl a stále je, aby rýže odspodu nevlhla.
Východní Isán, Thajsko
WORLDS – PŘÍBĚH THAJSKÉHO DOMU II.
Se změnou užívání spodní části na kůlech či sloupech se začalo toto přízemí postupně uzavírat zdmi, ať už z části nebo celé.
A tak i přesto, že původní důvod stavět na pilířích zmizel, tento základní stavební systém zůstal a přízemí se dispozičně upravilo podle potřeby a v návaznosti na rozmístění sloupů. Ty se později začaly vyrábět i jako betonové prefabrikáty.
A samozřejmě, že se stavěly i domy, které na kůlech nebyly. Dá-li se jim říkat domy.
Pozdější domy na dřevěných nebo betonových kůlech, již s obytnou přízemní částí, východní Isán, Thajsko + fotky
WORLDS – PŘÍBĚH THAJSKÉHO DOMU III. / ZÁPADNÍ VLIVY
Později se začaly stavět i domy za použití, říkejme tomu “západního stavebního systému”, tedy tak jak známé my, základové pasy, deska a často jen přízemní dům. Vzhled si ovšem Thajci našli svůj.
Pokud není tento novodobý dům svou podstatou dřevostavba, postaví se, na rozdíl od plně zděných nosných stěn, ocelová nosná konstrukce, která se zdivem jen výplní. Vzhledem k tomu, že zde nesněží a nejnižší 20 stupňové teploty se jen výjimečně dotknou mrazivých 15 stupňů, stačí tato velmi odlehčená konstrukce, stěny tenké a střechy jsou pokryté jen plechem.
Pokud se přece jen stavebník snažil a všechny mezery, například mezi střechou a obvodovými zdmi jsou uzavřeny, má smysl klimatizace, ale spotřeba elektřiny bude vzhledem ke konstrukci značná. Pokud se nesnažil, nemá klimatizace smysl. Takových domů je zde na východě Thajska, ale naprostá většina. My lidé západní v těchto podmínkách dlouhodobě žít nedokážeme, natož v nich ještě vykonávat nějakou činnost. Jedině plavčíka na plovárně. Ale tu tady nemají, protože většina Thajců neumí plavat.
Já “v tom” zkusil žít 6 dní a pochopil jsem díky tomu dokonce nutnost důsledné thajské prokrastinace.
Novodobé rodinné domy ovlivněné západním stylem, východní Isán, Thajsko + fotky
WORLDS – PŘÍBĚH THAJSKÉHO DOMU IV. / TVRDÁ REALITA
Psal jsem, jak se žilo kdysi. S dobytkem. Najdou se však ještě místa, kde tomu tak je do teď a nebylo pro mě jednoduché jít k nim a fotit je.
Pozitivní je, že si ti lidé i přes tu, na rovinu, bídu dokáží pomáhat, darují jídlo, ošacení nebo cokoliv potřebné, dokud to jde. Bohužel se ale tyto situace často řeší spíše alkoholem až do trpkého konce. Což ale není v těchto situacích nic neobvyklého nikde na světě.
Východní Isán, Thajsko
WORLDS – PŘÍBĚH THAJSKÉHO DOMU V. / VESNICKÝ SKVOST
Občas, velmi výjimečně a spíše náhodou se i v této části Thajska dá narazit na skvost. Já jsem zde objevil neuvěřitelně udržovaný vesnický původní dřevěný dům na sloupech otevřenou přízemní částí, s krásnou udržovanou zahradou, což je zde druhý zázrak.
Ten dům je totiž neuvěřitelně moderní svou jednoduchostí a funkčností otevřeného prostoru. Já si myslím, že Le Corbusier musel přinést základy funkcionalismu odsud.
Na zahradě je thajský domek na rýži, modlitební místo, palmy, bambus, nádoby na dešťovou vodu. Skoro jako by to byl vzorový dům ve skanzenu pro turisty.
Majitel, starý pán tu žije se svými taktéž již staršími sestrami a jeho přístup k celému domu a jeho okolí byl až evropsky kutilský a zahrádkářský. Takže mě ani nepřekvapilo, když na mě, jako jeden z mála v těchto končinách spustil anglicky.
Ukázkový tradiční dům ve východním Isánu, Thajsko
WORLDS – PŘÍBĚH THAJSKÉHO DOMU VI. / STOLOVÁNÍ
Ono je to vlastně špatně použité slovo, protože thajské “stolování” nemá se stolem nic společného. I když stůl i židle tu jsou, používáme je jen my, farangové, protože naše kolena už by se z toho sedu nezvedla.
Co se jídla týká, hladovou ženu poznáte podle toho, že přestane reagovat. Prostě baterie klesla na 5% aby měla energii na to říct, “Mám hlad”. V tomto stavu není thajská žena schopná myslet, pracovat, usmívat se, odpovídat dokud se nenají. Jakmile vysloví tuto větu, víte že je v úsporném režimu a musí najít místo, kde co nejdříve doplní baterie. Zní to vtipně, ale je to opravdu realita a zná to tady každý muž.
Kuchyně domu ve východní části oblasti Isánu, Thajsko + druhé foto spolecné jídlo večer
WORLDS – PŘÍBĚH THAJSKÉHO DOMU VI. / UVNITŘ
Jsou dvě místa kde Thajci tráví nejvíce času. Zde odpočinkem a spánkem, tím myslím přes den, a potom u jídla. Ono také co jiného v tom počasí dělat, pokud není potřeba zrovna pracovat.
U téměř každého domu nebo pod ním je minimálně jedno jakési podium, na kterém se leží, spí, odpočívá, jí, povídá se sousedy.
Vnitřek domu je pak zařízen velice jednoduše a ač to na první pohled nevypadá, bývá tam čisto, venku se zouvá a zametá se několikrát denně. Všimněte si konstrukce betonových sloupů o kterých jsem psal.
Za domem pak bývá asi jako všude nějaká kůlna, přístřešek na cokoliv, někdy drůbež a stejně uklizeno neuklizeno jako u nás v Čechách. Toto je běžné bydlení.
Chatrče o kterých jsem už psal, a které jste mohli na některých fotkách vidět jsou od tohoto pořádku vzdálené, ale bohužel časté.
Interiér domu ve východní části oblasti Isánu, Thajsko
WORLDS – LOUČENÍ
Byl čas rozloučit se s rodinou. Do Bangkoku jsme se tentokrát vraceli letadlem, jelikož jsme do Koratu jeli autobusem, z Koratu do Yasothonu autem a tak se nám cesta zpět nastřádala asi na 600 km.
…………… + foto z letadla na červené křídlo a mraky + déšť za oknem letadla
WORLDS – NOVÁ CESTA, NOVÝ DOMOV
Po měsíci v Thajsku u přátel a rodiny, jež Nidnoi viděla dva a půl roku jen přes telefon, jsme se vydali na další cestu. Tentokrát na mnohem delší dobu a ještě dál od Čech…
…………… + foto z letadla na Jap.hory a Luka s Nid v šeru letadla